Doc. RNDr. František Ježek CSc.

Západočeská univerzita v Plzni, prorektor pro strategii a rozvoj

Věřím tomu, že většina absolventů vysokých škol si uvědomuje, jak složitou a náročnou životní situací je vstup na trh práce. Otázkou je, zda a v jaké kvalitě tuto situaci zvládají. Domnívám se, že stále ještě příliš často potkáváme osoby nevykazující ani elementární loajalitu k zaměstnavateli, kterého si přeci svobodně vybraly. Neloajalitu k firmě, u které pracujete, můžete proto do jisté míry považovat za důkaz nesprávného výběru, tedy do jisté míry za chybu uchazeče o zaměstnání.

Moje osobní zkušenost se zaměstnavateli je pozitivní. Poznal jsem, že i jako mladý člověk jsem byl schopen až překvapivě prosadit vlastní názory. Velice se mně k tomu hodily např. poznatky z psychologie i zkušenosti z týmových sportů. Myslím si, že i mladý člověk by neměl od počátku maximalizovat osobní zisk v podobě výše platu, neboť existují i jiné hodnoty (zajímavá práce, možnost osobního rozvoje, rozvoj seriózní firmy, dobré prostředí). Domnívám se, že se mně vyplatila přiměřená míra skromnosti a jednoznačně domluvená pravidla. Růst ohodnocení probíhal přirozeně, nikdy jsem o zvýšení platu sám nepožádal. Přibližně po sedmi letech jsem ale měnil zaměstnavatele a částečně i pracovní náplň.

Ing. Jan Musil, CSc.

ČKD Group, generální ředitel

Buďte zdravě sebevědomí a zároveň slušní a stále se učte od okolního světa. Neztrácejte optimismus. Mně nejvíce pomohla systematičnost, sebereflexe, důslednost a nadšení.

Ing. Václav Moulis

ŠKODA JS, a. s., vedoucí oddělení Správy dat a dokumentace

Již v době studia by měli přemýšlet v jakém oboru a specializaci by chtěli pracovat, čeho by chtěli dosáhnout – prostě mít „Cíl“. Samozřejmě že potom existuje mnoho cest, jak „Cíle“ dosáhnout. Přímá cesta bez „slepých uliček“ je asi tato – v oboru, kterému se hodláte věnovat, najít „osobnost“ – pokud možno toho nejlepšího – a pokusit se s ním navázat a vybudovat takový komunikační vztah, kdy oba „chtějí“ – jeden předávat a druhý přijímat praktické rady, zkušenosti, doporučení, profesní fígle a triky. Je těžké najít tzv. „adoptivního profesního otce / matku“ který/á bude vaším učitelem, rádcem, mentorem… Z osobní zkušenosti ale vím, že od určitého věku sám „profesní mistr“ cítí nutnost někomu předat celoživotní zkušenosti a nebere vás jako konkurenta ohrožujícího jeho samotného v kariérním postupu.

V tomto případě je ale problém jiný, chce-li vůbec někdo naslouchat, viz novoguinejské přísloví: „Můžeš dovést koně k vodě, ale nemůžeš ho donutit, aby se napil“.

RNDr. Luděk Kabela

Sinclair Corporation CZ, a. s., manažer

Neznám univerzální radu. Tedy vlastně znám. Nikdo, kdo neabsolvuje cestu „tam a zase zpátky“, nikdo, kdo neodejde do světa „na zkušenou“, není výjimečný. Pokud se chcete vymanit z šedi, první, co udělejte, odejděte „na zkušenou“, protože později v životě to už uděláte jen těžko. Při rozvoji mojí osobní kariéry mi pomohlo, že mne od 10 let vychovávali úplně výjimeční preceptoři. Veselovský, Hanák, Andreska, Černý, Beneš. Prostě plejáda nejlepších zoologů, etnografů a archeologů. To mne tolik predestinovalo, že je těžké rozpoznat, co jiného ještě mělo zásadní vliv.

Takže moje rada pro absolventy VŠ je: až vám bude 10, najděte si svého vědeckého guru!

Dr. Jiří Kulda

Institut Laue-Langevin, Grenoble, Head of TAS Group

Považuji za ošidné dávat komukoliv rady do života. Kariéra a úspěch mohou mít velice různé a různě vnímané podoby. Nicméně bych řekl, že chcete-li dosáhnout opravdového uznání ve své profesi, stejně jako v životě vůbec, neváhejte si klást vysoké cíle a nelitujte námahy vynaložené k jejich dosažení. Nesmíte se při tom nechat příliš rozptylovat poznáním, že ne vždy vítězí ti nejlepší. A pokud tato cesta není pro vás, nezáviďte úspěch těm, kteří se po ní vydali.

Ing. Vladislav Krásný

Pilscom, s. r. o., jednatel společnosti

Absolventům bych doporučil, aby se drželi svého kopyta. Aby se nikdy nepřestali učit, vzdělávat a snažili se získávat certifikáty, které lze uznat i v zahraničí. Potom snad, aby se nikdy nezapletli do firemních intrik, hlídali si vlastní odbornost a nenechali se svést k pohodlí šlendriánu.

Zaměstnavatele by si měli vybírat hlavně podle možnosti odborného růstu, přístupu ke vzdělání, informacím a technologiím, plat je určitě až na druhém místě. Mně byla k užitku teoretická matematika, fyzika, hlavně samozřejmě angličtina a zejména mně prospěla praxe mezi pracujícím lidem, kam mne poslali soudruzi…

Ing. Luboš Müller

TTC, manažer

Tak moje rada zní: Vykašlete se na krizi, chytrých a aktivních lidí, kterým z očí čiší vášeň pro uplatnění se, není nikdy dost.

A v době, kdy je hospodářsky zle, jsou potřeba více než kdy jindy!!

Ing. Luděk Hynčík, Ph.D.

Západočeská univerzita v Plzni, vědecko-výzkumný pracovník a projektový manažer

1) Vždycky si vytyčte jasné cíle a jděte za nimi. Nenechte se odradit neúspěchem a rozhodně se nebojte postavit velkým výzvám a řešení složitých problémů.

2) Vždycky jsem se snažil dělat něco navíc. Z hlediska zkušeností pak pro mě byly neocenitelné zahraniční stáže, kde se můžete naučit nové věci, přístupy a získáte neocenitelné kontakty.

Ing. Ivo Dubský

Holz Schiller s. r. o., ředitel závodu

1) Doporučil bych absolventům nebát se dělat i zcela jiné věci, než studovali. Dobře znát alespoň dva cizí jazyky. Neustále na sobě pracovat jako na osobnosti. Brát jiný názor věcně, nikoli jako kritiku. Svět není černobílý. Pochopit, že z hlediska poznání jsou na začátku cesty.

2) Při rozvoji mojí kariéry mi pomohlo přemýšlení nad vším, co dělám, neustálé učení se novým věcem, odvaha dělat věci, které jsem nikdy nedělal, ani nestudoval. K tomu studium cizích jazyků, především angličtiny. Neustálé „zdravé“ pochybování, zda nelze dělat věci ještě lépe.

Msc. George Lev

GJLC, Canada, projektový manažer

Bleskurychle zapomenout všechno, co vás ve škole učili… a myslet hlavou. Tedy základní teze o univerzitě je: neučej tě tam řešit rovnice či jakékoli jiné technické problémy, učej tě tam přemejšlet. Jenže to je cosi, co se nepřepne v mozku přečtením řádky v příručce, pokud ta škola za něco stála a ten student / absolvent není vůl, už přemejšlí…

Pokud by někdo chtěl opravdovou radu, tak vybodnout se na Česko, sbalit pingl a pádit do světa, za jakejchkoli okolností… Nemůžu se vyjadřovat ke kariéře, protože by to vedlo k rozkladu společnosti.

Nejlepší, co jsem kdy udělal, bylo, že jsem se vybod na Česko (1987) a zmizel z tý zaprděný kotliny. A že jsem dlabal na kariéru a spíš užíval srandy… Taky žádnou kariéru v tom smyslu, jak se to hlásá, nemám. V momentě, kdy se vrhnete na kariéru, drazí absolventi, prodáváte duši čertu… A on s ní jednoho dne odletí. Vy si toho možná nevšimnete, protože budete příliš absorbováni šplháním na co nejvyšší židli, ale na tom vytouženém štrikovaném polštářku spočine prdel vašeho bezduchého těla, které si tu změnu bude umět krásně zdůvodnit.

Tomu se možná budou smutně ušklebovat rodiče absolventů, ale sami absolventi na to budou zírat jak ty jalůvky a říkat si: “zas jeden chytrej“.